JÓNSKÁ neboli MILÉTSKÁ FILOSOFIE je souhrn nauk prvních přírodních filosofů řeckých ze VII. a VI. století př. Kristem, Thaleta, Anaximandra a Anaximena (v. t.), již všichni tři pocházeli z jónského města Milétu. Opírajíce se o výsledky bádání starých Egypťanů a Babyloňanů, tito filosofové přemýšleli především o problému, bylo-li by možno uvést nesmírné množství svou podstatou odlišných, z formy do formy přecházejících látek, z nichž je vybudován tento svět, na množství skrovnější, eventuálně na jednu jedinou. Rostlina, jež čerpá svou potravu ze země a z vody, poskytuje potravu zvířeti; výměty a nakonec rozložená zvířecí těla splývají se zemí, z níž rostliny čerpají potravu atd. dokola. Jsou si hmoty, jež se takto neustále proměňují, cizí, nebo není vůbec několik různých hmot, nýbrž hmota jedna, jež na sebe vlivem okolností bere rozmanité podoby? Jónští filosofové odpovídali kladně na tuto druhou eventualitu. Jako hmotu základní označovali hned vodu, hned jakousi záhadnou látku blíže neurčenou, hned vzduch. K jónské (ovšem nikoli milétské) filosofii se počítávají také filosofové Diogenés z Apollonie a Herakleitos z Efesu (v. t). O jónské filosofii viz. též Monismus a dualismus, I.